Jsme moc rádi, že s námi trávíš nedělní bohoslužby. Ale víra nekončí v neděli dopoledne – je to cesta, kterou kráčíme každý den. A právě proto Tě zveme, abys byl součástí života církve i během týdne.
V menších skupinách a společenstvích máš prostor poznávat Boha hlouběji, růst ve víře a budovat vztahy, ve kterých můžeš být sám sebou – známý jménem, nejen tváří v davu.
Níže najdeš různá místa a skupiny, do kterých se můžeš zapojit. Vyber si podle toho, co Tě zajímá, jaké máš dary, nebo v jaké životní etapě právě jsi.
Ať už jsi student, rodič, podnikatel nebo senior – věříme, že i pro Tebe tu máme místo, kde se budeš cítit jako doma.
Církev doma – to jsou naše domácí skupinky, kde můžeš zakusit život církve opravdu zblízka. Scházíme se v různých intervalech, většinou v domácnostech, a to až do letních prázdnin.
Je to místo, kde rosteš ve víře, buduješ vztahy a objevuješ Boží přítomnost uprostřed běžného života. Každá skupinka má svou vlastní atmosféru – podle toho, kdo ji vede, kdo ji navštěvuje a kde se schází. Čeká Tě otevřenost, sdílení, modlitba, chvála a často i něco dobrého na zub. Hlavně ale místo, kde můžeš být sám sebou.
Kapacita skupinek je omezená na přibližně 12 lidí, proto je dobré se předem ozvat. Přesné adresy a aktuální termíny Ti rádi sdělíme – napiš vedoucím skupinek nebo sleduj náš kalendář.
Modlitba otevírá nebe. Svědectví ho přibližuje druhým.
Věříme, že modlitba má moc měnit věci – v nás i kolem nás. A že svědectví o tom, co Bůh dělá, posiluje víru a přináší naději ostatním.
Potřebuješ modlitbu?
Ať procházíš čímkoli – nemusíš na to být sám.
Rádi se za Tebe budeme modlit. Ať už jde o zdraví, vztahy, práci, důležité rozhodnutí nebo něco, co se těžko říká nahlas – Bůh slyší a jedná.
Vyplň formulář a náš tým pod vedením Yvy Bush se za Tebe bude konkrétně modlit – s vírou a srdcem otevřeným pro Boží odpověď.
Každý z nás prochází jinou životní etapou, má jiné otázky, radosti i výzvy. Právě proto pořádáme menší setkání pro konkrétní skupiny – maminky s dětmi, muže, mládež, podnikatele a další. Jsou to místa, kde můžeš sdílet, co zrovna žiješ, potkat lidi na podobné vlně a společně růst – ve vztazích, ve víře i v praktických věcech každodenního života. Přijď, jaký jsi. Najdeš tu přijetí, povzbuzení a možná i nová přátelství.
Chceš poznat Boha víc do hloubky a projít celou Bibli od začátku do konce? Přidej se k nám na roční cestu skrze Písmo podle chronologického plánu The Bible Recap.
Je to jednoduché – a může to být cesta, která Tě posune dál ve víře i v každodenním životě.
Stačí, když napíšeš SMS Petře Tomicové Rubinsteinové (606 940 190). Petra Tě přidá do soukromé facebookové skupiny, kde 1. 1. 2026 společně začneme.
Od 1.1.2026 budeme dávat každý den do skupiny porci Bible a až přečteš, podepíšeš se do komentáře svými iniciály (takhle se budeme motivovat navzájem!)
Škola & konference – učení nekončí v neděli. Pravidelně i nepravidelně pořádáme vzdělávací akce, kde se můžeš ponořit hlouběji do Božího slova, víry i každodenního křesťanského života. Někdy jde o celodenní konferenci s hosty z Česka i ze zahraničí, jindy o krátký kurz či sérii večerů, kde máš prostor ptát se, diskutovat a růst. Některé akce probíhají online, jiné se konají fyzicky – vždy tak, aby byly co nejdostupnější.
Je to příležitost načerpat inspiraci, získat nové podněty pro osobní růst a setkat se s lidmi, kteří jdou podobnou cestou. Ať už toužíš prohloubit svůj vztah s Bohem, posunout se ve službě nebo lépe porozumět praktickým otázkám víry – naše školy a konference jsou otevřeným prostorem právě pro tebe.
„A tak zůstává víra, naděje a láska – ale největší z nich je láska.“ (1. Korintským 13,13)
Uzavření manželství je krásným a významným momentem – a my rádi stojíme u toho. Nabízíme možnost církevního sňatku i párům, kde jeden nebo oba nejsou věřící, pokud respektují křesťanský rámec obřadu.
„Každý ať slouží druhým tím darem milosti, který přijal; tak budete dobrými správci milosti Boží v její rozmanitosti.“
(1. Petrův 4,10)
Ať už jsi extrovert, introvert, technik, pečovatel nebo organizátor – věříme, že i Ty máš co nabídnout!
Chceme být církví, která je živá, otevřená a kde se můžeš zapojit podle svých darů a možností. Víme, že dnešní doba nese své výzvy, a právě proto toužíme být společenstvím, které dává smysl – nejen poslouchat, ale být aktivním článkem těla Kristova.
Níže najdeš některé oblasti, kde aktuálně hledáme pomoc – možností je ale mnohem více. Pokud Tě napadá jiná oblast, kde bys rád sloužil nebo vnímáš potřebu, dej nám vědět. Rádi to s Tebou probereme.
Partnerství je dobrovolné, osobní a vždy svobodné. Rovněž výši svého závazku si určuješ sám a jeho naplňování je Tvá osobní záležitost. Věříme, že služba v církvi je přirozenou součástí služby Bohu a že právě ta je věcí osobní víry a zbožnosti. Proto Tě nikdo nekontroluje – jsi zodpovědný především před Bohem.
Partnerem se stáváš odevzdáním vyplněné přihlášky – můžeš ji vyplnit online níže anebo v tištěné formě v naší budově Crowd Cafe.
Vyhrazujeme si právo partnerství nepřijmout nebo ukončit, zejména pokud někdo nerespektuje naše klíčové hodnoty: svobodu jednotlivce, lásku k Bohu a víru v Boha.
Boží království pro naše město, naši zemi i národy
„Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky…“
(Matouš 28,19)
Evangelium Ježíše Krista je dobrá zpráva, která si zaslouží být slyšena všemi lidmi. Proto nechceme být církví zaměřenou jen na sebe nebo na své město. Věříme, že Bůh miluje národy a zve nás, abychom byli součástí jeho poslání – od našeho sousedství až po nejvzdálenější místa světa.
Jako CBH Praha dlouhodobě podporujeme pracovníky, kteří slouží v České republice i v zahraničí. Modlíme se za ně, finančně je podporujeme a hledáme způsoby, jak se
společně podílet na šíření evangelia, budování Božího království a proměně životů.
Naší vizí je získávat, připravovat a vysílat proměněné lidi, kteří nesou naději tam, kde je jí nejvíce potřeba – jednotlivcům, rodinám, městům i národům.
Pokřtít se ve vodě je přirozeným krokem pro každého, kdo uvěřil v Ježíše Krista a chce Mu odevzdat svůj život. Není třeba čekat, až budeš „dost dobrý“ – křest není odměnou za bezchybný život, ale odpovědí víry.
Bible ukazuje, že lidé se nechávali pokřtít hned poté, co uvěřili (např. Skutky 2,41; 8,36–38). Pokud věříš, že Ježíš zemřel a vstal z mrtvých, a chceš Ho následovat, jsi připravený. Křest je veřejným vyznáním této víry a symbolem nového začátku – starý život je pohřben a začíná nový v Kristu.
Ano, věříme, že Bůh dělá zázraky i dnes.
Není omezen časem ani okolnostmi – tak jako jednal v minulosti, jedná i dnes: uzdravuje, obnovuje, vede, proměňuje životy a odpovídá na modlitby. Někdy jedná zázračně a viditelně, jindy tiše a postupně – ale vždy s láskou a mocí.
Bible říká, že Ježíš je tentýž včera, dnes i navěky (Židům 13,8), a že pro Boha není nic nemožné (Lukáš 1,37). Zázraky nejsou jen vzpomínky, ale i svědectví dneška.
Domácí atmosféra, prostor pro sdílení, modlitbu a vzájemné povzbuzení.
🗓 Pátky (1x za 14 dní) od 18:00
📞 +420 776 686 418
Společenství lidí, kteří žijí Krista, rostou spolu a přinášejí jeho život do svého okolí.
🗓 Pondělky (1x za 14 dní) od 18:00
📞 +420 739 524 714
Teplé dlaně, které vedou (jak mladé lidi přijímat, provázet a pomáhat jim hledat vlastní cestu s Bohem).
🗓 Čtvrtky (1x za měsíc) od 18:30
📞 +420 703 182 663
Rodinná atmosféra s dobrým jídlem, možností uctívat Boha, sdílet se, modlit se a přijímat slovo od Boha.
🗓 Úterý (1x za 3 týdny) od 18:30
📞 +420 737 805 976
Setkání a studium Bible v angličtině, modlitby a sdílení.
🗓 Středy (1x za 14 dní) od 19:00
📞 +420 724 369 396
Sdílíme své životy, prohlubujeme svou víru a trávíme spolu čas napříč generacemi – doma, u táboráku nebo na víkendových výjezdech.
🗓 Pondělky (1x za měsíc) od 18:30
📞 +420 775 012 533
Spíše biblicky, modlitebně a pastoračně zaměřena skupinka, s důrazem na pevné základy víry, od teenagerů po dospělé.
🗓 Středy (každý týden) od 17:30
📞 +420 603 572 706
Menší skupinka s hlubším zaměřením – prostor pro klidné sdílení a společnou modlitbu.
🗓 Pondělky (1× za měsíc) od 17:00
📞 +420 776 328 770
Zažil jsi odpověď na modlitbu, uzdravení, povzbuzení v těžké chvíli nebo jiný dotek Boží milosti? Poděl se o to s námi!
Tvé svědectví může posílit víru druhých, dodat naději a ukázat, že Bůh jedná i dnes. Napiš nám na e-mail nebo využij formulář níže.
Chceš se inspirovat? Podívej se na příběhy lidí, kterých se Bůh dotkl:
Ráda bych se s vámi podělila s příběhem o veliké Boží lásce. Lásce, která si neklade podmínky a neodsuzuje, lásce, která čeká, odpouští a dává nový začátek. Těší mne, že mohu být součástí tohoto příběhu.
Jako dítě jsem byla, taková ta hodná holčička. Měla jsem krásný vztah se svými rodiči, kteří mě milovali a učili hodnotám. Vždy jsem byla hodně snaživá a dobře jsem se učila. Nic nenasvědčovalo tomu, že by mě čekala problémová puberta. Přesto odchod na střední školu byl pro mě silně zlomový. Mnohokrát jsem přemýšlela, co mě vedlo k tak radikálním rozhodnutím, která se zcela lišila od toho, jak jsem byla vychovávaná, ale nic konkrétního mne nenapadlo. Snad moje citlivější povaha, nízké sebevědomí, snaha zalíbit se kamarádům a nebýt „out“. Možná více věcí dohromady.
Jak jsem už vzpomínala, vše začalo, když jsem v patnácti letech přestoupila z křesťanské základní školy na střední školu. Vše bylo jiné, spolužačky měly první zkušenosti s cigaretami, alkoholem a taky s kluky. Nejsnadnější cestou, jak zapadnout do nového kolektivu bylo přizpůsobit se. A tak přišly první zkoušky. Poprvé jsem se opila, koupila si první krabičku cigaret, našla si kluka. Byla jsem v partě, jak jsem si přála, ale nebýt „out“ si vyžadovalo jít dál, protože holky už kouřily trávu a spaly s kluky. Opět jsem se zase přizpůsobila. Věděla jsem, že to co dělám, není správné a cítila jsem se kvůli tomu špatně. Neustále jsem měla pocity viny, které jsem se snažila potlačit a tak jsem se stávala stále tvrdší a bezcitnější. Navenek jsem působila sebevědomě, ale uvnitř jsem byla stále víc rozpolcená a zmatená. Vše, co jsem dělala se mi dařilo dobře maskovat. Rodiče nic netušili a o to více byli v šoku, když jsem jim na konci prvního ročníku střední školy oznámila, že ze školy odcházím a následně jsem utekla z domu.
Následovalo období, kdy mě rodiče našli a já znovu utekla, období slibů a opět zklamání. Rodiče hledali řešení přes psychology a psychiatry, ale nikdo jim nedokázal vysvětlit, co se to se mnou děje.
Bylo mi šestnáct a v mém nitru se všechno bouřilo. Měla jsem v sobě tolik otázek a žádná z odpovědí se mi nezdála ta pravá. Hledala jsem smysl života a něco, co by bylo víc než jen to, co jsem viděla kolem sebe. Toužila jsem najít něco, co naplní tu strašnou prázdnotu. Když už jsem nevěděla kudy kam, pokusila jsem se o sebevraždu a jen zázrakem jsem přežila. Bůh stál i tehdy při mně, přesto, že jsem snědla smrtelnou dávku léků, které by okamžitě způsobili otravu a smrt, jsem nevědomky snědla i léky, které byly na žaludek a ty mi obalily žaludeční stěnu a zabránily absorpci!! Když jsem se v nemocnici probrala, byla jsem nešťastná. Místo toho, abych to brala jako příležitost pro změnu, jsem se vlastně zlobila, že musím žít dál. Cítila jsem se hrozně unavená životem a úplně jsem rezignovala.
V tom čase jsem potkala kluka, se kterým jsem si rozuměla a měla pocit, že konečně to bude dobré. Zamilovala jsem se. Moji radost však vystřídalo zoufalství, když jsem zjistila, že je závislý na heroinu. Moc jsem věřila, že mu dokážu pomoci. Ale brzy jsem pochopila, že to není v mých silách. Vzdala jsem to a poprvé si píchla heroin a dostala se mezi lidi, kteří vařili pervitin. Všichni byli stejně nešťastní, jako já. Cítila jsem se s nimi dobře. Stále jsem si říkala, že to mám pod kontrolou, ale byla to pouze iluze. Ve chvíli, kdy jsem si řekla, že si dám pauzu, se objevily šílené stavy, které mě přinutily v užívání drog pokračovat.
Děkuji Bohu za mé rodiče a za sílu, kterou jim dával v tomto pro ně těžkém období. Byli tak stateční. Pokaždé když jsem utekla, tak mne hledali a zázračně našli, bojovali o mě, dávali mi šanci a nikdy to se mnou nevzdali! Bylo pro ně těžké dívat se na to, co se se mnou děje, ale potom, co mě opakovaně nechali hospitalizovat na psychiatrii a odvezli na léčení, pochopili, že mě musí nechat jít. Řekli mi, že mě milují, budou se za mě dál modlit, ale pouze já se musím rozhodnout, jak chci žít.
Těšila jsem se na volnost, která byla přede mnou. Ocitla jsem se na ulici a přespávala jsem různě, kde se dalo. Velmi jsem si hlídala, abych ani chvíli nebyla střízlivá. Bylo pro mě nesnesitelné čelit realitě střízlivá, ale na druhé straně jsem se začala bát stavů, které mi pervitin přinášel. Často se mi stávalo, že euforie, která přicházela po vpichu, byla po pár hodinách vystřídaná nesnesitelnou depresí, strachem a démonickými halucinacemi. Prožívala jsem stavy, kdy jsem se propadala do temnoty a byla jsem na smrt vyděšená. Pořád více jsem si uvědomovala, že cesta, kterou jsem se vybrala, je slepá a pokud se něco nestane, dlouho to takto nevydržím. Často jsem si v té době četla Bibli. Tma, která mě doprovázela, mě usvědčovala v tom, že ďábel musí existovat a pokud to tak je, musí existovat i protipól. Život, který jsem vedla, se mi zprotivil. Začala jsem snít o normálním životě, vrátit se domů, dodělat školu, vdát se, ale měla jsem pocit, že jsem už zašla příliš daleko a není cesty zpět.
Jeden večer jsem se podívala na nebe, bylo tam tolik hvězd a já najednou cítila, že nejsem sama. A tak jsem řekla: „Bože, pokud existuješ, udělej něco, já už dál nechci takto žít.“ V ten večer se nic nestalo, ale Bůh slyšel mé volání. Od té chvíle jsem už neměla možnost dát si dávku. Když jsem pro ni přišla, nebylo ještě navařeno anebo už prodáno. Až druhý den večer bylo všechno připravené. Kamarádi, co tam byli, už měli dávku v sobě, byli v náladě a něco tam dělali na vařiči. Nevšímala jsem si jich, zabraná do toho, abych si co nejdřív mohla „šlehnout“, jak jsme tomu říkávali. Vyhrnula jsem si rukáv a v tom se na vařiči objevil oheň. Všichni byli pod vlivem drog, bez přemýšlení vyběhli ven a ten poslední chytl hořící nádobu a chtěl ji vyhodit ven, ale ve dveřích jsem byla zrovna já, a nádoba dopadla přímo na mě.
Byla jsem úplně střízlivá a vnímala každý plamen, který si šířil po mých nohách. Kluci se mě pokoušeli uhasit, a když viděli, že to nejde dekami, přinesli bandasku, kde měla být voda, a vylili ji na mne, ale místo vody na mě vylili benzín. Celá jsem se ponořila do plamenů, jako bych se ocitla v pekle. Křičela jsem šílenou bolestí člověka, který se peče zaživa a musel na mě být hrozný pohled. Kluci v panice, že mě někdo uslyší a zavolá policii, raději utekli, aby je tam nenašli s drogami. Zůstala jsem tam sama. Padla jsem na zem a věděla, že jsou to moje poslední chvíle. Uvědomovala jsem si, že to je konec, prohrála jsem. Promrhala jsem svůj život, myslela jsem na rodiče, bylo mi líto, že už nebudu mít šanci se jim omluvit. Peklo bylo najednou reálné a já začala volat na Boha.
Najednou se mi začal před očima odvíjet film mého života – ne z mého pohledu, ale z pohledu třetí osoby a já pochopila, že je to Bůh. Byl to jiný pohled, než jak mě viděli lidé kolem, a taky úplně jinak, než jak jsem se viděla já. Byl to pohled plný lásky. Pro Něho jsem byla pořád dítětem, které miloval, ať se v mém životě dělo cokoliv. Vždy při mně stál a čekal, až se pro Něj rozhodnu. Miloval mě a já to vůbec nevěděla. Nikdy jsem nebyla sama, ani když jsem si připadala úplně opuštěná. On tam byl, blízko mě a držel mě ve své laskavé náruči. Tohle poznání mě úplně zlomilo. Moje srdce se do Boha ve vteřině zamilovalo. Tohle bylo to, co jsem hledala. Najednou mě zalila obrovská lítost nad tím, jak jsem tuto lásku celý život přehlížela. Byla jsem tak zlá a zkažená a On mě miloval. Začala jsem plakat a bolest nad tímto poznáním byla větší než bolest z plamenů. Prosila jsem o odpuštění a litovala své nevěry a hříchů a volala jsem k Ježíši o milost. Vyznávala jsem, že věřím, že za mě zemřel, že zaplatil cenu za můj hřích, abych mohla mít nový život.
Najednou jsem cítila, jako by se něco prolomilo a mě zalilo tak jasné světlo, že jsem žár plamenů přestala vnímat. Setkala jsem se s Bohem! Slovy nelze popsat tu nádheru, radost, pokoj, lásku a naplnění. Byla jsem ponořená v jeho dokonalosti a každá část mého bytí se smála a zpívala chválu Bohu.
Od té chvíle začal můj nový život. Čekaly mě ještě těžké chvíle a stíny minulosti, ale už jsem věděla, že Boží láska je silnější než všechno zlo a moje selhání. Bůh mě uzdravoval, osvobozoval a vedl krok za krokem do svobody a radosti, kterou jsem dříve nepoznala.
Dnes mohu říct, že jsem milovaným Božím dítětem, že žiju v jeho milosti a že každodenně mohu růst v poznání jeho lásky. Moje cesta není perfektní, ale už nejsem sama. Bůh je se mnou a já ho chci milovat a sloužit mu.
Děkuji za prostor, kde můžu svůj příběh sdílet. Možná někomu pomůže uvěřit, že není nikdy pozdě na nový začátek.
Již mi bylo 29 let, narodil jsem se v Havířově, převážnou část života jsem strávil v Ostravě, kde jsem žil s maminkou a společně s její přítelkyní. V dětství jsem vystřídal několik základních škol.
Nejdéle jsem navštěvoval hokejové základní školy v Porubě a v Ostravě – Vítkovicích. Bylo mi něco po třináctých narozeninách, kdy jsem pravidelně kouřil, měl zkušenosti s alkoholem, marihuana otevírala brány do nového světa, plného legrace a zábavy s „kamarády“. Během krátké doby jsem přešel z hokeje na florbal, kde jsem díky hokejovým tréninkům, přehledu a zápalu pro sport několikanásobně překonal vrstevníky. Spoléhal jsem se na sportovní talent, vrhal se bez respektu vůči sobě i blízkým do nevázaných vztahů, do párty a marihuanových dýchánků. Už tehdy nabíral můj život spád narkomana, ale neviděl jsem, nechtěl vidět, neslyšel, nechtěl slyšet pravdu — a to od nikoho.
Můj dosavadní život neměl pevný základ, a i když jsem od dětství sportoval, stačilo pár dávek pervitinu a veškerý talent i dřina a čas, které jsem obětoval sportu, byly pryč. Během pár měsíců jsem přestal maskovat braní drog, můj životní styl se změnil v uživatele převážně pervitinu, který hledá způsoby přístupu k penězům a drogám.
Po asi roce jsem už nebyl pánem svého života, ale pervitin, který se podepsal na mé podobě, psychice, vztazích a rodině velmi silně. V neposlední řadě drogy udávaly mému životu směr. Budoucnost byla jasná. Skončil jsem i ve vězení, čtyřikrát. Pravda je, že jsem se pokoušel přestat brát drogy. Zkoušel jsem léčení třikrát, při posledním pokusu primář psychiatrické léčebny usoudil, že ve zdravotnictví mi není pomoci a propustil mě. V pětadvaceti letech jsem byl smířený, že zemřu jako narkoman.
V jeden okamžik jsem si uvědomil a jasně před očima uviděl svůj narkomanský život, jak je prázdný a k ničemu, a že dalším východiskem je smrt. Byl jsem v koncích, věděl jsem, že ať udělám cokoli, nic nezmění skutečnost, že jsem feťák. Ležel jsem na posteli a lámal si hlavu s východiskem situace. Tehdy jsem si vzpomněl, že v kavárně Teen Challenge v Havířově mluvili pracovníci a lidé, kteří tam byli, o místě, kde Bůh radikálně mění lidské životy. To bylo přesně to, co jsem potřeboval. Ačkoliv jsem neměl o křesťanství ponětí, ta myšlenka mi dávala pocit bezpečí. Rozhodl jsem se znovu navštívit kavárnu Teen Challenge, rezignovat na dosavadní život. Byl jsem rozhodnutý změnit život. Navštívil jsem kavárnu TC, řekl o životě vše podstatné. Vyložil jsem karty na stůl a díky Bohu jsem se během týdne dostal do střediska v Poštovicích.
Nikdo z rodiny mi nedával šanci na změnu. Sám sobě jsem nedůvěřoval. Se slzami v očích volal k Bohu: „Proč jsem jen takový“ — už to nešlo snášet. Byl jsem rozhodnutý stůj co stůj odjet do Poštovic, i když jsem nevěděl, kde jsou.
Pamatuji si, jako by to bylo včera, kdy jsem poprvé slyšel kázání, dnes vím, že to byl Duch svatý, který se mě dotýkal, a před očima se promítaly mé špatné skutky, které jsem udělal. Se slzami jsem vyznával hříchy a odevzdával život Ježíši. Říkal jsem: „Já už nechci! Bože, jestli to dokážeš, pomoz, protože nevím, jak dál.“ Velmi se mi ulevilo, cítil jsem volnost, radost a pokoj. Bylo mi mnohem lépe.
Avšak po krátké době od přijetí Pána Ježíše mě dohnala minulost, přišel nástup trestu do vězení, který měl délku 17 měsíců. S vědomím Božího zásahu jsem nastoupil trest v klidu a pokoji. Atmosféra ve vězení však brzy doléhala na nový vztah s Pánem. Pády mě vedly k modlitbě, mohl jsem skládat důvěru v Hospodina. Číst Boží slovo bylo po krátké době normální, i když jsem nerostl ve víře rychle, mohl jsem zažívat Boží přítomnost. Bez zvláštního záměru jsem dostal ve vězení zajímavé zaměstnání, které mě bavilo a zaopatřovalo. Už rok jsem se modlil a prosil Pána, aby ukázal, jakým směrem vykročit po propuštění. Při jedné modlitbě mi Bůh dal jasnou vizi: viděl jsem sebe, jak vcházím do zcela obnoveného střediska Teen Challenge s řadou lidí. Uslyšel jsem jasný hlas z nitra, který mi řekl: „To je správně.“ V tu chvíli mě popadla obrovská bázeň. Žádná touha, myšlenka ani pocit nemohly konkurovat tomu, co jsem tehdy prožíval, už nebylo nic, co by mi zabránilo vrátit se do Teen Challenge.
Po sedmnácti měsících vězení, které utekly velmi rychle, jsem se ocitl zpět ve středisku v Poštovicích, kde jsem mohl stavět život na nových základech, pevné a stojící do dnešního dne. Bůh je všemocný lékař, tam, kde lidé říkali, že není pomoci, přišel Bůh a řekl: „Záleží mi na tobě“ a uzdravil mé závislosti, vztahy i život díky Ježíši kvete. Program v Teen Challenge jsem úspěšně dokončil, začal doplňovat vzdělání na obchodní akademii. Udělal jsem si řidičský průkaz, což byl dříve pouhý sen. Do školy v Praze jsem jezdil s Radkou, pracovnicí ženského střediska, která do Prahy dojížděla kvůli studiu, měli jsme možnost více se poznávat a já si představoval, že s ní mohu prožít život. Už dříve, když jsem se jí podíval zhluboka do očí, něco silného mě zasáhlo a začal jsem o ní přemýšlet. Po několika měsících jsme začali spolu chodit, přestěhovali se z Poštovic do Prahy, našli práci, církev a nové přátele. Po krátké chvíli jsem požádal Radku o ruku. Po svatbě jsme se nastěhovali do společné domácnosti.
Dnes díky všemu, co jsme prošli, děkuji Bohu za novou šanci. Za nový život, který mohu sdílet s úžasnou ženou, za církev, přátele i vedoucí, které mám, protože život nabral jiný směr a místo drog prodávám životně důležité komodity. Mohu se zapojovat v církvi a jezdit sloužit do věznic.
Je skvělé být s Bohem a prožívat jeho přítomnost, lásku i proměňování. Dnes ať život půjde jakýmkoliv směrem, vím, že tam chci jít s Ježíšem.
Všechno to začalo na střední škole ve druháku, když za mnou jednoho dne přišla bývalá studentka a zeptala se: „Kam si myslíš, že po smrti půjdeš? Do nebe, nebo do pekla?“
Její otázce jsem vůbec nerozuměl. Nad nebem ani peklem jsem nikdy nepřemýšlel, a tak jsem jí řekl, že jsem ateista a na tyhle věci nevěřím. Jenže ona naléhala: „Čistě hypoteticky – kam myslíš, že bys šel?“ Odpověděl jsem, že nekradu, mám vyznamenání, školu reprezentuju ve sportu i na ekologických olympiádách, takže mě nebe nemine. Usmála se a řekla: „Ty věříš v Ježíše? To je skvělé! Do nebe se totiž dostaneš jen skrze víru v něj. Jinak jdeš do pekla.“
Díval jsem se na ni s vytřeštěnýma očima a nechápal, o čem mluví. Pak dodala: „Jestli nevěříš v Ježíše, půjdeš po smrti do pekla. On zemřel za všechny tvé hříchy, vstal z mrtvých a každý, kdo v něj věří, má život věčný.“ To mě úplně rozhodilo, protože jsem si nepřipadal hříšný a celé naší konverzaci jsem nerozuměl. Vzápětí řekla: „Ale Ježíš pro tebe teď může udělat cokoliv!“ A to mě zaujalo víc než peklo. Tenkrát jsem byl hodně nemocný – měl jsem za půl roku zameškaných asi 300 hodin a hrozilo mi opakování ročníku. Řekl jsem si, že nemám co ztratit. A jestli Bůh je, ať mi to dokáže.
Šli jsme spolu do jedné prázdné třídy, kde jsem se modlil modlitbu spasení. Vyznal jsem hříchy a pozval Boha do svého života, aniž bych přesně věděl, co dělám. Nakonec jsme Krista požádali, aby mě uzdravil. K mému velkému překvapení se to také stalo! Pamatuji si, jak jsem šel v zimě oblečený do půl těla, padal sníh a já si říkal: „To už nikdy neonemocním?“ Rýmu jsem sice měl, ale chronická angína se už nikdy nevrátila. Slíbil jsem si, že Krista nikdy nezapřu.
Jak čas plynul a já nechodil do žádného společenství, nežil jsem život s Bohem a postupně na Krista zapomněl. Nešťastně jsem se zamiloval a z dobrého studenta a reprezentanta školy se stal rebel. Kouřil jsem trávu, honil holky, hodně pil, chodil za školu… Učitelé ani rodiče nechápali, co se se mnou děje. Dostal jsem návrh na trojku z chování, podmínečné vyloučení z internátu a maturitou jsem prošel jen díky předchozím výsledkům.
Po pěti letech závislosti na trávě, alkoholu a pervitinu jsem si už normální život nedokázal představit. Rodina mě nechala mému osudu – a vlastně dobře. Dveře domova jsem měl otevřené, ale za jasných pravidel, která jsem nebyl ochoten respektovat.
Jednoho dne za mnou přišel bratr mé přítelkyně a začal mi znovu mluvit o Ježíši. Já se mu vysmíval a citoval Schopenhauera či Nietzscheho – že jde o mě a mou vůli, ne o nějakého Boha. Byl jsem přesvědčený, že mám vše pod kontrolou. Tři měsíce jsme spolu diskutovali. Až jednoho dne mi došlo, že jsem úplně v koncích a sám sobě lžu. Přiznal jsem si, že svůj život rozhodně nemám pod kontrolou a potřebuji pomoc.
Přemýšlel jsem o Ježíši, o kterém mi kamarád říkal, že je skutečný, že zemřel za moje hříchy a může můj život změnit. Opět jsem si uvědomil, že nemám co ztratit, a rozhodl se Ho znovu „vyzkoušet“. Modlili jsme se spolu – a ještě toho večera se mi Bůh dal poznat.
Byla to úžasná zkušenost. Ležel jsem v posteli s Biblí v ruce a říkal si, že tak tlustou knihu snad nikdy nepřečtu. Najednou jsem měl zvláštní pocit. Vzal jsem si cigaretu a šel ven. Byla noc, zapálil jsem si, podíval se na hvězdné nebe a najednou jsem měl naprostou jistotu, že všechno včetně mě stvořil Bůh. V ten večer jsem byl nadpřirozeně osvobozen od závislosti na marihuaně a pervitinu.
Asi za čtrnáct dní jsme šli s přáteli na diskotéku. Neskutečně jsem se opil a chtěl to „vyřešit po svém“. Zavolal jsem známé dealerce a domluvili si sraz. Kvůli stavu, v jakém jsem byl, jsem tam šel 45 minut místo deseti, ztratil jsem klíče, peníze i mobil. Když jsem přišel, už tam nebyla. Vydal jsem se zpátky, další tři čtvrtě hodiny. Nakonec jsem mobil, klíče i peníze našel, ale dealerka mi telefon už nezvedla.
Po návratu se diskotéka zavírala, a tak jsme šli s přítelkyní domů. Ona před námi, uplakaná, já za ní – špinavý a pod obraz. Za námi policejní hlídka. V tomhle „průvodu“ jsme došli až k jejím rodičům.
Ráno mi bylo strašně zle. Přítelkynina maminka mě měla ráda a nabídla mi silný vývar. Podíval jsem se na ni – a místo odpovědi se pozvracel. Tak moc jsem se styděl!
A právě tehdy ke mně Pán Ježíš promluvil: „Rozhodni se, koho chceš následovat – mě, nebo sebe!“ Byla to rána z čistého nebe. A já volal: „Tebe, Bože, jen Tebe!“
Začal jsem Krista skutečně následovat. Viděl jsem, jak je ke mně dobrý, že mi odpustil a že s ním můžu začít znovu. Uvědomoval jsem si také, že to může být moje poslední šance. Rozhodl jsem se dát mu prostor, abych Ho mohl víc poznávat a On mě mohl proměňovat.
Od té doby jsem s naším Bohem zažil nespočet zázraků a žiju život, o kterém se mi nikdy ani nesnilo. Jsem ženatý, s manželkou Miriam vychováváme tři děti. Věřím už mnoho, mnoho let – a bylo to nejlepší rozhodnutí mého života. Následovat Krista a ne sebe je ta nejlepší cesta.
Tomáš Süss, CBH Praha
Narodil som sa v katolíckej rodine, to znamená, že som chodil do kostola, na náboženstvo, veril som, že Boh existuje, vedel som, kto je Ježiš, ale to všetko bolo len v hlave, nie v srdci. A preto som žil svoj život.
Bol som kresťan, ale len jednu hodinu v nedeľu, zvyšok času som na Boha ani nepomyslel.
Čas plynul, začal som navštevovať bary, herne, kde boli automaty. Zo začiatku som sa len pozeral, ako sa to hrá, videl som, kto koľko vyhral, a po istom čase som to aj ja skúsil a vyhral som. Vtedy som ešte nevedel, že to môže byť začiatok môjho konca. Všetko vyvrcholilo, keď som prišiel pracovať do ČR, lebo tam som bol sám, bez dozoru.
Medzičasom som sa oženil a manželka nevedela o mojej závislosti. Ani ja som si nepripúšťal, že môžem byť závislý na automatoch. Zo začiatku som vyhrával, a tak som začal tráviť viac času v herni. Došlo to do štádia, že z práce som chodil rovno do herne a späť. Prestal som vyhrávať, prehral som nielen to, čo som vyhral, ale začal som si požičiavať zo všetkých strán – kolegovia z práce, rôzne pôžičky… Prehrával som celé výplaty, nájomné za byt, v ktorom som s kolegami býval. Manželka stále nič netušila, a tak som musel klamať a vymýšľať dôvody, prečo neposielam výplatu. Bol som z toho tak nervózny, že som prestal komunikovať a chcel som sa dať rozviesť. Všetko vyvrcholilo tým, že som musel dať vlastné auto do záložne a peniaze zaň som za dve hodiny všetky prehral. Až vtedy som si uvedomil, že mám veľký problém – som závislý na automatoch.
V tej chvíli som sa prvýkrát v živote úprimne modlil a prosil Boha o pomoc. Manželke som sa priznal. Nikdy neprestanem ďakovať Bohu za ňu, že v najťažších chvíľach so mnou vydržala a pomohla mi. Rozhodla sa, že sa s deťmi presťahuje za mnou do ČR. Na Slovensku sme predali byt, vyrovnali dlhy a vybrali auto zo záložne. Boh nás priviedol do Prahy, kde sme si obaja našli prácu.
Vtedy za mnou prišiel kolega z práce, verím, že ho Boh poslal, dal mi Bibliu a povedal: „Janko, čítaj!“ Pozrel som sa do nej a povedal, že to poznám z kostola. On na to: „Dobre, že poznáš, ale čítaj!“ V ten deň som prvýkrát začal čítať Bibliu a nemohol prestať. Každú voľnú chvíľu som čítal Bibliu. Vtedy som pocítil Božiu lásku, radosť a pokoj v srdci. Vedel som, že mi Boh všetko odpustil, otočil ma o 180°, ukázal cestu, po ktorej s Božou milosťou kráčam dodnes. Je to už osem rokov a odvtedy ani korunu do automatu, ani myšlienku na ne. Ježiš ma raz a navždy vyslobodil z otroctva hriechu – zo závislosti na automatoch. Som slobodný od hriechu, mám šťastné manželstvo a rodinu. Vďaka Božej milosti, že Ježiš vzal aj moje hriechy a zvíťazil nad každou závislosťou. Dnes môžem týmto svedectvom slúžiť Bohu. Amen.
„Jestli nevěříš v Ježíše, půjdeš do pekla. Mně je jedno, kam půjdu až umřu. Já chci mít hezký život teď!“
Tak začalo moje první setkání s křesťany.
Kolik z nás nesnáší náboženství! Kostely mě vždycky přitahovaly. Můj oblíbený byl barokní kostel sv. Mikuláše na Malé Straně. Když jsem šla na bohoslužbu, nikdy jsem nevěděla, kdy vstát, kdy sedět a co dělat. Nikdy jsem tomu nerozuměla.
Moje první hádka byla s mým irským budoucím manželem. Řekl mi, že děti budeme vychovávat podle křesťanských principů. „Copak jsme ve středověku?“ byla moje odpověď.
Měla jsem krásné dětství plné volejbalu, divadla a červeného šátku. Byla jsem vzorná pionýrka. Prima kluci z kapely mi říkali „odměna“. Vyhrávala jsem, co se dalo, a všechno brala hrozně vážně. Pak mi zemřel tatínek a já se úplně změnila. Začala jsem se starat o maminku, která to nesla těžce. Uzavřela se do sebe, všeho nechala a začala žít jen pro mě.
Přes divadlo jsem se za totality dostala do Irska. Tam jsem se seznámila s budoucím manželem. Jeho maminka se za něj hodně modlila, asi nejvíc ze všech 8 dětí. Dnes věřím, že Bůh chtěl, abychom se potkali. Poslal ho několikrát s divadelní skupinou do mého malého městečka ve východních Čechách, ale tam jsme se nepotkali. Až pak v Irsku.
Když jsme se vzali, pracoval v Saúdské Arábii. Po vyplnění nekonečných formulářů a vyřízení byrokratických formalit jsem se za ním konečně mohla přestěhovat. Pustila jsem se do budování rodiny se stejnou vehemencí jako budování komunismu. Narodily se nám 2 děti. Život za vysokou zdí osady pro zahraniční zaměstnance mě však nemohl uspokojit. Pravidelně jsem jezdila s dětmi za maminkou a rodinou do Irska.
Přestože jsem měla všechno, co si člověk mohl přát — děti, milujícího manžela, bydlení a pravidelný příjem — cítila jsem v duši prázdnotu, která mě ubíjela. Při pravidelných výletech domů jsem byla manželovi nevěrná. Myslela jsem si, že tím zaženu vnitřní smutek.
Znovu jsem začala hrát pravidelně na klavír, chodila plavat, dělala věci, které jsem dřív milovala. Ale prázdno se jen prohlubovalo.
Pak jsem se setkala s Patty a Randym — typickými nadšenými a usměvavými Američany, kteří každému lezli na nervy. Randy mě začal učit na kytaru písničky Johna Denvera. Jedla jsem banány z jejich zahrady a popíjela ice tea, o kterém jsem tehdy neměla tušení, že existuje. Pozvali mě na křesťanské setkání na Americké ambasádě. Ohromilo mě, kolik lidí se sejde kvůli víře v Ježíše v zemi, kde může znamenat i smrt. Všechno, co jsem slyšela, dávalo smysl, a tak jsem začala chodit pravidelně i na Anglickou ambasádu, kde měli krásný měkoučký trávník — v poušti drahý zázrak. Dostávala jsem odpovědi na všechny otázky a najednou mi život začal dávat smysl. Každý den jsem četla Bibli. I na dovolené jsem ji měla vždy při ruce.
Co bylo dál? Ráda bych napsala, že žili šťastně až do smrti, ale není tomu tak. Manžel po 7 letech zemřel a já zůstala v cizí zemi se dvěma malými dětmi. Když jsem si myslela, že mě nic horšího nepotká, přejelo mě nákladní auto. Asi jsem měla umřít, ale díky Bohu žiji. „Bože, pamatuj si mě“ byla moje modlitba před ztrátou vědomí. To je verš z Bible, který jsem si pamatovala. Pak přestala dýchat dcera, která trpěla astmatem. Věřím, že jméno Ježíš, které jsem vyslovila, jí vrátil dech. Syna málem zabil kámen, který se utrhl, když s kluky lezli po skále. Díky Bohu žije. Mohla bych pokračovat a napsat mnoho svědectví o tom, jak mi Bůh pomohl. Pomáhá mi každý den. Bez Boha si dnes život nedovedu představit. Ani moje děti, ani vnoučata. Všichni se máme rádi, když se zrovna nehádáme. Spolu se učíme o tom, jak moc nás milující Tatínek v nebi rád má.
Od malička jsem věřila, že nade mnou někdo je a pomáhá mi v těžkých situacích. Maminka byla často v práci a otec s námi dětmi téměř nekomunikoval, a tak mi byla blízká moje babička. Po její smrti jsem však pocítila velké prázdno v srdci a netušila jsem, jak ho zaplnit. Proto jsem sklouzla na dno k alkoholu a k množství vztahů. Jeden z partnerů mě sice začal stavět na nohy, ale projevovalo se tam domácí násilí. Jednoho dne jsem se chtěla utopit, ale v duchu jsem uslyšela hlas, který mě v ten moment zachránil. Myslela jsem si, že je to babička, která ke mně mluví z nebe. Později jsem si však uvědomila, že to byl mužský hlas.
Během dalších let jsem prošla rozvodem, dalšími vztahy a těžkostmi. Stále jsem se však obracela k něčemu, nebo někomu nahoře a viděla i odpovědi na mé volání.
Jednoho dne mě oslovili křesťané, kteří mi řekli o Bohu, který odpouští a dává skutečný pokoj do srdce. Stalo se to v červenci roku 2015. Ten den jsem byla u kamarádky pomáhat malovat byt. Kolem poledne mi volal přítel, že by se se mnou rád setkal, tak jsem šla za ním. Když jsem přicházela k parkovišti u nemocnice, tam stáli tři lidé. Mluvili s jednou paní a já byla zvědavá, co jí chtějí, když nic neprodávají. Když jsem je míjela, jeden z nich na mě promluvil. Byl to Angličan, ale ten druhý mi to překládal. Zeptal se mě, jestli nechci zažít Boží dotek. Já řekla ano, tak na mě položil ruce a modlil se. V tu chvíli jsem v modlitbě otevřela srdce Ježíši Kristu a náhle přišlo velké zklidnění a pokoj, který ve mně od té chvíle stále zůstává.
Začala jsem Bohu důvěřovat, číst jeho slovo – Bibli – a poznala skutečné přátele. Vyřešily se mnohé těžké věci ohledně vztahů, financí, bydlení a podobně. Nyní už nemám prázdno v srdci, ale je naplňováno láskou Toho, o kterém jsem vždy tušila, že je.
Ještě že řidič sanitky znal naši adresu, jinak bych skončil na záchytce. Při tomhle „tahu“ mi skutečně šlo o život. Úplně opilý jsem bloudil několik kilometrů lesy, brodil se vodou.
Málem jsem se ve tmě nechal přejet autem. Našli mě lidé z jedné vesnice, kteří šli do kostela, ležel jsem u silnice v bezvědomí a oni přivolali pohotovost.
Byla to další rána do mého svědomí. Věděl jsem v hloubi srdce, že dělám to, co jsem nikdy dělat nechtěl. Mé srdce volalo po lásce, čistém svědomí a po lepším a vznešenějším životě, než jsem žil.
V té době mě bratr pozval na setkání mladých lidí, kde se zpívalo při kytaře, četlo z Bible, přemýšlelo o ní a dokonce… modlilo! Pramálo jsem tomu rozuměl, ale atmosféra a příběhy o Ježíši Kristu mě vzaly za srdce. Dostal jsem skutečnou naději, že existuje daleko víc než to, co vidím okolo sebe. A mnohem víc, než co osobně prožívám. Začínal jsem věřit tomu, že u Boha by mohlo být to, co mé srdce hledá.
Zašel jsem také do kina na film Ježíš. Množství lásky a milosrdenství v Ježíšově životě bylo pro mě novými objevy. Poznával jsem, že Bůh je DOBRÝ.
Ale já jsem věděl, i přestože mi bylo jen 19 let, že za sebou táhnu slušný balvan viny. Tyto zlé věci, které tížily mé svědomí, byly jako hradba mezi mnou a Bohem. Tak jsem pokračoval ve svém životním stylu nahoru a dolů.
Na civilní službě jsem potkal kamaráda, který mi položil prostou otázku: „Věříš, že Ti Bůh odpustil všechno zlé?“ Řekl jsem mu, že jsou věci, za které se i před Bohem stydím. Vzal Bibli a ukázal mi text:
„Jestliže doznáváme své hříchy, Bůh je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.“
Očišťuje od každé nepravosti?! To mě vedlo k tomu, abych se hned toho večera zavřel ve svém pokoji, klekl na zem a vyznal Bohu všechnu špínu a vinu. Prosil jsem Boha o milost a otevřel mu dokořán své srdce. Slzy vystřídala veliká radost.
Je to již mnoho let, co mám v srdci jistotu, že mi Bůh vše odpustil, že není daleko, ale je se mnou a já s ním. Přesvědčil jsem se, že věřit v Ježíše Krista a naplňovat jeho vůli je dobrým smyslem života. Ježíš odstranil závislosti, beznaděj a stále pozvedá můj život. Díky jeho lásce a odpuštění jsem i já mohl odpustit lidem, kterým bych bez něho odpustit nedokázal. V Ježíše Krista uvěřili také mnozí z mé rodiny a on uzdravil naše rozbité vztahy.
Dal mi skvělou ženu a šest dětí. Otevřel mi oči, abych viděl, kdo vše krásně stvořil a odkud jdu a kam.
Mohu nyní zakoušet Boží blízkost a vedení. Přijdou i těžké dny, ale nikdy bych se už nechtěl vrátit, protože jsem poznal, že kdo má Ježíše Krista, má život.
Tento příběh píši zvlášť pro ty, kteří byli zklamáni nebo trpí nějakou nemocí, se kterou si neví rady. Je tady někdo, kdo přesně ví, co cítíte a co prožíváte – a má odpověď na vše.
Celé své dětství jsem prožila na Vysočině a v Moravských Budějovicích. Měla jsem dětství, které by mi mohlo závidět mnoho dětí. Milující rodiče, babička, děda, bezpečí, zvířata všeho druhu, sranda a zájem o mě. Jak jsem ale rostla, víc a víc jsem vnímala, že mi něco chybí. I přestože jsem věděla, že mě rodiče milují, postupem času jsem cítila odmítnutí, nepřijetí a výsměch. Některé děti se mi smály. Víte, děti dokážou být velmi kruté. Smáli se mi kvůli barvě kůže. Nevím, co jim doma rodiče říkali, ale já jsem se hodně naplakala.
Od malička jsem věděla, že Bůh je, ale nevěděla jsem, jak k Němu. Modlila jsem se a ptala Boha, proč nejsem jako ostatní děti, které znám. Proč nejsem dostatečně bílá, proč mám takové jméno. Yvona bylo jméno, které se běžně nedávalo. Když jsem se ptala mamky, proč mi nedali jméno jako ostatním holčičkám, řekli mi, že mám nejhezčí jméno na světě. Ale mě to tak nepřipadalo. Nikdo mi neříkal Yvonko, stále jen Yvono, Yvono… Modlila jsem se a ptala Boha, proč nemám hezčí jméno.
Bůh odpověděl. Další den jsem šla s kamarádkami ze školy a za námi šel starý pán. Byl zvláštní. Stál pár metrů za námi. Pak se zeptal: „Která z vás je Yvona?“ Řekla jsem, že já. Podíval se na mě a jeho pohled nezapomenu. Řekl: „Tak si pamatuj, že máš nádherné jméno.“ A odešel.
Rostla jsem a vnímala odmítnutí víc a víc. Začala jsem mít různé nemoci. Bylo zvláštní, že nejlépe mi bylo v nemocnici. Byli tam lidé, kteří se o mě zajímali. Personál, který kolem mě běhal, a spousta fajn lidí. Měla jsem někdy pocit, že i mé rodiče jakoby více zajímám, když jsem nemocná. Poškozovala jsem se, vymýšlela nemoci, jen abych cítila přijetí od mých nejbližších.
Jak jsem rostla, rostl ve mně hněv k lidem, protože se vždy našel někdo, kdo mě velmi zranil. Když mi bylo 17, 18 a vyrostla jsem v hezkou slečnu, začala jsem být ve vzpouře. Zranění ve mně způsobovalo, že jsem reagovala na rodiče a lidi kolem sebe přecitlivěle a někdy jsem byla docela drzá. Nicméně stále to bylo v normě.
Když mi bylo 19 let, měla jsem před svatbou s chlapcem stejného věku. Byl to slušný kluk, hudebník. Něco mi ale týden před svatbou velmi silně vnitřně říkalo: „Nevdávej se za něj.“ Když jsem o tom mluvila s rodiči, podpořili mě a radili, ať ten hlas poslechnu. Já se i přesto vdala. Za rok po svatbě jsem už byla sama s malou holčičkou. Nerozuměli jsme si s manželem a byli velmi mladí. Já zraněná a on nezodpovědný. Nakonec se rozhodl odejít a mně se zbořil svět.
Bolest ve mně otevřela dveře dalším věcem, které způsobily, že jsem po dalších osm let žila jako v pekle – alkohol, nenávist k sobě, nezodpovědnost. V té době jsem měla sen. Viděla jsem duchovní obraz: veliké schody, které směřovaly stále níž. Byly veliké a já na nich vypadala jako tečka. Šla jsem po nich. Nějaký čas jsem stála na ploše jednoho schodu a mluvil ke mně hlas, ale neposlouchala jsem, a pak sráz dolů. Tak to pokračovalo dalších deset schodů.
Dnes už obrazu rozumím, ale tehdy jsem nechtěla poslouchat žádný hlas, který to se mnou myslel dobře. Byla jsem během těch osmi let mnohokrát nemocná a v nemocnici. Ve 26 letech jsem měla vztah s člověkem, který vypadal dobře. Jeho rodina mě měla moc ráda. Jeho mamka se mě ptala, zda mě nebije. Nechápala jsem proč. Později jsem poznala proč. Tři měsíce jsem žila s nepřítelem, který mě bil, proklínal a během tohoto vztahu jsem ztratila zbytky sebe. Skončilo to v nemocnici a operací v obličeji. Vypadala jsem tak strašně, že jsem ani nechtěla žít.
Dva poslední roky jsem dělala vše proto, abych už nemusela žít život, který absolutně nedával smysl. Seznámila jsem se s klukem, který rád povídal o Bohu, nadpřirozenu, a tak jsme si povídali. Popíjeli pivo a mluvili o tom, jak úžasné by bylo, kdyby to, co je v Bibli napsané, bylo opravdu pravdou.
Byl to narkoman a poslední rok jsem ho už ani nevídala. Začal být divný a dělat podivné věci, tak jsem ho několik měsíců neviděla. Potkala jsem ho před prázdninami v roce 1992 a byla jsem v šoku. Byl úplně jiný, zářil a měl Ježíše, o kterém stále mluvil. Věděla jsem, že má něco víc, než kázal kazatel v kostele. Moje dcera dala život Ježíši, tehdy jí bylo 9 let, ale já už nechtěla zažít další zklamání. Nechtěla jsem zjistit, že křesťanství nefunguje.
Oni se za mě modlili. Přišel den, kdy jsem byla ze sebe tak nešťastná, zklamaná a bez naděje na lepší život. Moc jsem přála Štěpánovi (tak se jmenoval) a mé dceři, že našli něco, co dává smysl. Ale nechtěla jsem už žít. Ačkoli jsem nevěděla, jak skončit život, věděla jsem, že život, který žiji, není k ničemu. Myslela jsem, že nikomu na mně nezáleží a že jsem úplně zbytečná.
Seděla jsem doma a dívala se na obrázek Ježíše na titulní straně evangelia Lukáše. A najednou se něco stalo. Obraz ožil a já pocítila lásku, kterou jsem nikdy nezažila. Plakala jsem a plakala a mluvila k tomu člověku, kterého jsem na tom obrázku viděla. Byl to Ježíš.
Poslal mi Štěpána a ten den jsem poprvé v životě opravdu prožila, že můj život někoho doopravdy zajímá. Cítila jsem, že mám v Ježíši opravdového přítele – prvního v mém životě.
29. 6. 1992 jsem v kuchyni na kolenou dala život Ježíši. Dnes je to už 25 let. Ten den jsem poprvé viděla, jak Ježíš uzdravuje mou spolubydlící z bolesti hlavy a silných migrén. Modlila jsem se za ni, když vyprovázela Štěpána až dolů k východu, a během mé modlitby ji Bůh ve výtahu úplně uzdravil.
Od té doby jsem viděla tolik uzdravení. Četla jsem Boží slovo a viděla, že Bůh chce uzdravovat lidi. První uzdravený byl kamarád, který si rozbil nohy při skoku ze zdi. Chodil o berlích a u nás v bytě po modlitbě berle odhodil a skákal a běhal po pokoji jako malý kluk. A tak to začalo. Uzdravení mě znovu a znovu fascinovala. Dnes je to můj životní styl.
Vidím, že Bůh uzdravuje. Vidím, že když voláme k Ježíši, odpovídá. Přála bych vám prožít to, co jsem prožila já. Jsem zdravá, milovaná, mám krásnou rodinu, vrátil se mi i ztracený syn. Mám úžasnou dceru, která se vdala za nejlepšího muže a mají dvě děti. Jsem obklopena lidmi, které miluji a kteří milují mě.
Dnes říkám: to, co jsem zažila, bych už nikdy zažít nechtěla. Ale dnes vím, že všechno, co se stalo, Bůh proměnil v dobro. Odpustila jsem všem, kteří mi kdy ublížili. Zdraví mi slouží. Žiji život, který dává smysl. Ježíš je nejlepší přítel a ten, kdo mě zachránil.
Má cesta k Bohu začala před dvěma lety, alespoň já to tak vnímám. Ale ve skutečnosti jsem o Něm slýchala už dávno předtím — díky mé nejlepší a dlouholeté kamarádce. Milovala jsem naše rozhovory o Bohu, když mi vyprávěla, jaké bylo jejich shromáždění. Jenže můj muž tomu nikdy nebyl otevřený, a tak to zůstávalo jen naším soukromým tématem. I díky ní jsem se ale nakonec rozhodla nechat pokřtít svého syna.
Zásadní zlom přišel v prosinci 2015. Pár dní před Vánocemi mi náhle zemřel táta. Nikdo to nečekal. Ten rok měl poprvé slavit Vánoce s námi. Zprávu jsem se dozvěděla cestou z práce. Celý den jsem cítila, že je něco špatně — nemohla jsem se mu dovolat. Doma mě čekal natěšený šestiletý syn, těšil se na zdobení stromečku a na dědu. Věděla jsem, že i přes smutek musím udělat všechno pro to, aby měl krásné Vánoce. A on byl nakonec silnější než já — sám mi řekl, že ta nejzářivější hvězda na nebi je děda, který se na nás dívá. Ten večer jsme se spolu za tátu modlili.
Po tátově smrti přišlo hodně těžkostí. Neustálé vyřizování, neochota úřadů, a v lednu mi dokonce volali jeho sousedé, že se někdo vloupal do jeho domu. Musela jsem to řešit na dálku s policií. V únoru 2016 jsme se s manželem rozhodli rozvést. Bylo to těžké, ale oboustranné rozhodnutí. Dohodli jsme se, že zůstanu se synem v domě. Najednou bylo všechno na mně — hypotéka, přepis smluv, péče o syna. Cítila jsem, že to nezvládnu. Ale právě tehdy mi kamarádka řekla: „Bůh ti pomůže. On tě miluje, i tvého syna.“ A já si v duchu říkala — když nás miluje, proč tohle všechno dopouští?
Začínala jsem být skeptická. Ale kamarádka to se mnou nevzdala a vzala mě poprvé na křesťanské shromáždění. A to byl okamžik, který změnil všechno. Bylo to neuvěřitelně silné. Lidé se usmívali, zářilo z nich štěstí, láska a dobro. Jako bych vstoupila do jiného světa. Při chválách jsem se rozplakala — všechno ze mě šlo ven. Strach, smutek, únava… všechno se v slzách uvolnilo. A já věděla, že chci být součástí tohohle společenství. Věděla jsem, že Bůh je s námi. A že vše, co se děje, má svůj důvod — i když ho my v tu chvíli nevidíme.
Moje víra pak ještě jednou prošla zkouškou. Asi před půl rokem jsem spadla na bruslích a poranila si rameno. Lékaři byli skeptičtí, čekala mě ortéza, omezení, nejistá budoucnost. Musela jsem poslat syna k rodičům, nebyla jsem schopná se o něj postarat. Byla jsem sama, opět na dně. A do toho jsem úplně zapomněla, že jsem domluvená s kamarádkou, že půjdeme na Awakening Europe v Holešovicích. Přemluvila mě — a tak jsme jely.
Na místě probíhala modlitba za uzdravení. Prosily jsme Boha, ať mi alespoň částečně uzdraví ruku, ať se zvládnu postarat o syna. A během modlitby jsem cítila, jak bolest odchází. Ruka byla lehká, jako bych ji ani neměla. Neměla jsem odvahu sundat ortézu, ale cítila jsem, že dokážu pohnout rukou. Při odchodu nás zastavila neznámá žena — prý má potřebu se za mě modlit. Dotkla se mé ruky a já cítila jemné vibrace. Nepopsatelný zážitek.
Od té chvíle jsem začala ruku rehabilitovat. Postupně jsem ji dokázala sama zvednout a žádná operace nebyla potřeba. Dnes jsem už plně soběstačná a ruka sílí každým dnem.
Stále řeším nepříjemnosti spojené s tátovým úmrtím a dál cvičím, aby ruka byla jako dřív. Ale teď už vím jedno jistě — nejsem na to sama. Vím, že všechno, co se děje, nás posiluje a směřuje k lepším zítřkům. A už nemám důvod pochybovat.
Protože nic většího, krásnějšího a opravdovějšího než Boží přítomnost není. Tak si ji užívejme naplno. Pusťme Boha do svých srdcí. Není nic krásnějšího, co bychom sobě i svým blízkým mohli dát.
Děkuji Ti, Pane.
Jsou dvě věci, na které jsem v průběhu času přišel. Zaprvé: život je nepředvídatelný, ale Bůh je kupodivu předvídatelný. Zadruhé: když vám život zdánlivě proklouzává mezi prsty jako písek, nacházím stabilitu v tom, co Bůh o sobě řekl. V knize, které lidé říkají Bible, je obsaženo vše, co potřebuji vědět. Mohu ve své budoucnosti očekávat dobré věci, protože vím, kým Bůh je a co pro mě udělal.
Můj osobní život byl velmi chaotický. Narodil jsem se do rasově smíšené rodiny a dětství jsem strávil stěhováním z jedné země do druhé. Moji rodiče se nakonec usadili v Anglii, kde jsem vyrůstal. Později jsem odcestoval za vzděláním do České republiky, kde jsem zůstal dodnes. A právě v té době jsem se setkal s nádhernou osobou jménem Ježíš Kristus. Tehdy jsem na tom nebyl dobře. Měl jsem jedinou motivaci ke studiu, a tou byl strach, že školu nedokončím. Začal jsem opakovat ročníky, izoloval jsem se od spolužáků a celkově jsem se cítil vyhořelý. Ani u rodičů jsem nenašel pochopení. Během našich telefonických hovorů mi líčili černé scénáře toho, co se stane, pokud ve studiu selžu. Vyvíjeli na mě nátlak, protože chtěli mít jistotu, že budu úspěšný. A i když to mysleli dobře, vůbec mi to nepomohlo.
Rozhodl jsem se modlit. Vzpomínal jsem na chvíle z dětství, kdy jsem každou neděli cestou do sportovního centra procházel kolem kostela. Bohoslužba obvykle právě končila a lidé vycházeli hlavními dveřmi ven. Nikdy jsem neslyšel žádné kázání, ale viděl jsem ty lidi na parkovišti po skončení shromáždění. Bylo na nich něco zvláštního, po čem jsem zatoužil. Viděl jsem u nich radost, pokoj a jednotu — něco, s čím jsem se jinde nesetkal. Moje modlitba byla prostá: „Bože, pošli někoho, kdo mě zavede do církve.“ Nechtěl jsem se k ničemu zavazovat, ale toužil jsem mít to, čeho jsem byl tehdy svědkem. O dva týdny později jsem zjistil, že mám nového spolubydlícího, který byl shodou okolností křesťanem. Strávili jsme hodiny pitím čaje a hraním šachů, při kterých mi dlouho do noci odpovídal na otázky o Bohu. Brzy jsem začal navštěvovat církev a od té doby jsem nepřestal.
Zmínil jsem, že Bůh je překvapivě předvídatelný. Má ve zvyku dopustit chaos, aby z něj mohl vytvořit něco nového. Můj chaos nezmizel, ale já se stal novým člověkem. Dokončil jsem studia, našel si práci a postupem času i úžasnou manželku. Co však bylo bolestné — přišel jsem o přátele a rodina mě zavrhla. Nenaplnil jsem jejich očekávání. Jak jsem tím vším prošel? Ježíš se stal součástí mého života. Začalo to mnoha otázkami a touhou najít odpovědi. Některé odpovědi zůstávají skryty do chvíle, než si projdeme těžkým obdobím. Dnes už vím, že Bůh obrátí každou situaci v můj prospěch. Jiné odpovědi lze nalézt jednoduše tím, že si čteme Bibli. Když jsem listoval jejími stránkami, Ježíš mi začal ukazovat Boha, kterého jsem nikdy nepoznal, ale vždy potřeboval.
Nastanou chvíle, kdy nám život připadá temný, chaotický a zdánlivě nesmyslný. Víte, že Bůh není nikdy daleko? Když mu dovolíte vstoupit do svého světa, může vybudovat něco, co dalece převýší vaše očekávání. Přestaňte se ptát, proč jsou věci takové, jaké jsou. Začněte Boha prosit, aby se vám dal poznat. Postupem času získáte odpovědi, které potřebujete.
Dnes mám radost, pokoj a jednotu, které mě tehdy tolik přitahovaly. Nenašel jsem je nikde jinde než v církvi. Tam jsme v jednotě, protože jsme všichni pozvali Boha do svých životů a společně ho chceme víc poznávat. Nehledáte totéž? Bůh stvořil dokonalý svět z chaosu (Genesis 1). Bůh čeká, aby i ve vašem životě mohl udělat něco nového. V dětství jsem ignoroval hlas svého srdce a každý víkend jsem kolem církve jen prošel. Kdybych se jen na chvíli zastavil a naslouchal – kdo ví, jak jinak by se můj život mohl odvíjet? Poslouchejte své srdce!
Tohle je můj příběh. Jaký bude ten váš? To, kde se právě nacházíte, není poslední kapitolou. Je čas na novou – takovou, ve které bude Ježíš součástí vašeho příběhu. Život je nepředvídatelný. Bůh je však překvapivě předvídatelný. Když dokázal vytvořit něco nádherného z mého života, věřte mi — pro vás to udělá také.
Vystudoval jsem strojírenství a začal jsem pracovat v Čelákovicích v podniku vyrábějící obráběcí stroje jako konstruktér. Toto zaměstnání vykonávám dodnes, a to dokonce na prakticky stejném místě již 38 let. Mezi mé zájmy patřila četba knih, filmová a divadelní tvorba, turistika na kole a pěšky. Byl jsem svobodný a žádnou známost jsem neměl, i když jsem se trochu snažil navázat nějaké vztahy, ale ne příliš úspěšně. Pokud bylo něco, co mi chybělo, tak jsem se cítil spíše osamělý a dalším nedostatkem pro mne bylo samostatné bydlení (bydlel jsem na ubytovně).
Začal jsem se zajímat o to, jak vůbec vzniknul lidský druh. Obecně šířená evoluční teorie mi logicky přestala dávat smysl. Náš původ skrze UFO jsem považoval za příliš fantaskní. Kladl jsem si otázky, jaký je vlastně smysl lidského, tedy i mého života. O východní náboženství jsem se nikdy nezajímal. Křesťanství se pro mne začalo stávat přitažlivým velmi pomalu a postupně. Dokonce jsem si koupil Bibli v současném překladu a pokoušel jsem se ji číst. Doplňoval jsem to i četbou historických románů, kde vystupovaly biblické postavy. Šel jsem do kina na film „Ježíš“ natočený podle Lukášova evangelia, ale na konci byla výzva k tomu, aby se divák stal křesťanem a v té chvíli to na mne působilo silně manipulativně. Setkával jsem se s dalšími někdy i drobnými skutečnostmi ve světě i ve společnosti, které ve mně nechaly růst poznání, že Bůh zřejmě a možná dokonce velmi pravděpodobně existuje, ale smysl víry v Něho mi zůstával skrytý. Historický Ježíš byl pro mne pouhým člověkem.
Na jaře roku 1992 jsem se v Praze setkal s jednou dívkou, která mne o tuto schůzku požádala. Bylo mi 27 let. Předtím jsme si nějakou dobu dopisovali a dopisování nějak skončilo. Při jedné vhodné příležitosti mi začala vyprávět o tom, že se krátkou dobu předtím stala křesťankou a co se v jejím životě konkrétního přihodilo v souvislosti s její nově nabytou vírou. Nejvíce mne oslovilo to, že poznala Boha jako milujícího Otce a toto poznání nastalo ne pouze intelektuálně, ale opravdu osobně, jako když poznáte jinou osobu, která vás ovšem miluje tou největší láskou, jaká může ve vesmíru existovat. Vedle toho mi ta dívka vysvětlila podstatu evangelia (která je obsažena v té modlitbě v odstavci níže). Bylo to jako kdyby mi rozházené díly skládačky zapadly do správných míst.
Dá se říci, že jsem přijal, že její poselství, které mi sdělila, si nevymyslela a že je pravdivé. Za několik dní jsem se na pokoji sám na ubytovně poprvé v životě pomodlil: “Pane Ježíši, děkuji ti, že jsi Boží Syn a že jsi na kříži umíral za mé hříchy. Přijímám tě za svého Pána a Spasitele a chci trávit věčnost s tebou.” Přiznám se, že jsem k tomu taky trochu přistupoval tak, že jednou modlitbou určitě nic nepokazím.
Nic nadpřirozeného nebo zvláštního jsem krátce po té modlitbě neprožil. Můj další život probíhal podobným způsobem jako doposud a moje osobní křesťanství zůstávalo spíše ve sféře intelektuálniho zájmu, i když jsem se snažil číst Bibli a jako samouk jsem četl základy věrouky pomocí knihy “Jak se znovu narodit” od Billyho Grahama. Do církve jsem zatím nechodil. Kamarádka mě pozvala na letní dovolenou do rekreačního střediska na Vysočině, s ostatními věřícími.
Během pobytu se ve společenské místnosti rekreačního střediska konala hromadná setkání s písničkami oslavujícími Boha, s modlitbami a s kázáním na nějaké biblické téma. První den dal řečník z Kanady (doprovázený překladatelkou) výzvu ke shromáždění, aby dopředu na pódium přišli ti, kteří by si přáli zažít dotek Boží lásky, že se on bude za nás modlit. Stáli jsme v řadě, kazatel přecházel postupně od jednoho k dalšímu, krátce mi položil ruku na hlavu a potichu se pomodlil v angličtině.
Krátce poté jsem prožil velmi intenzívní přítomnost samotného Ježíše Krista, Božího Syna, i když jsem Ho neviděl svýma očima. V tu samou chvíli jsem si byl vědom své vlastní hříšnosti, prosil jsem Pána v modlitbě za odpuštění a téměř současně jsem byl naprosto zaplaven přívalem Ježíšovy lásky, odpuštění a přijetí. Plakal jsem před Pánem a současně jsem cítil v srdci pokoj a radost.
Od té chvíle jsem nikdy nepochyboval nejen o Boží existenci, ale prakticky také nikdy o Boží přízni. Mám trvalou jistotu věčného života v Nebeském království, kam půjdu, až pomine můj pozemský život. Tato jistota není dána dodržováním pravidel a přikázání, ale potvrzuje mi ji Bůh sám díky Jeho osobní přítomnosti v mém srdci skrze Ducha svatého, který přebývá ve všech věřících. Změna života je důsledkem proměny srdce zevnitř právě působením Ducha. Sice si uvědomuji, že nejsem dokonalý ve svém chování i ve svých myšlenkách, ale dokonalého mne vidí Otec v nebi, protože se na mne dívá skrze svého Syna Ježíše Krista.
To je asi tak moje svědectví, jak jsem přišel k Bohu a Bůh ke mně. Po setkání s Ježíšem jsem se po seznámil s křesťany ze svého regionu a zapojil se do mladého společenství věřících (Apoštolská církev) v blízké Lysé nad Labem, jehož členem jsem dodnes. Pán Bůh mi po sedmi letech od uvěření přivedl do života manželku a postaral se nám o vlastní bydlení. Ve sboru AC mi dal Pán Bůh možnosti projevit a aplikovat dary, které do mně vložil a o kterých jsem předtím ani nevěděl, že něco takového budu někdy dělat, jako vést domácí skupinku nebo hrát a zpívat v hudební chválící skupince nebo vést účetnictví. Z těch uvedených věcí jsem v posledních letech zůstal u toho účetnictví a Duch svatý mi víc než za uplynulých 33 let předtím dává příležitosti projevovat Boží lásku modlitbou nevěřícím lidem.
Modlíme se za misionáře, národy a šíření evangelia ve světě. Přidej se!
🗓 Jednou měsíčně ve středu | 18:00–20:00 | online (Zoom)
📧 Kontakt: David Symon – +420 736 228 877
Připoj se k online modlitbám za Izrael a Boží záměry s tímto národem.
🗓 Každá 1. středa v měsíci | 19:00–21:00 | YouTube livestream
📧 Kontakt: Stanislav Bubik – +420 739 524 714
Modlíme se za probuzení v českém národě, církev i společnost. Buď u toho s námi.
🗓 Každé druhé pondělí | 19:00–21:00 | online (Zoom)
📧 Kontakt: Yva Bush – +420 722 400 463
Začni čtvrteční ráno rozhovorem s Bohem. Modlitba je základ vztahu s Ním – ať už se chceš modlit za sebe, nebo za někoho jiného.
Když porozumíš síle přímluvné modlitby, objevíš nadpřirozený rozměr života s Bohem.
🗓 Každý čtvrtek | 7:30–8:30 | online (Gem Space)
📧 Kontakt: Denisa Moses – +420 732 787 088
Někdy život přinese situace, kdy potřebuješ okamžitou pomoc – nebo přímluvu za své blízké. Věř, že Ježíš je uzdravitel a vysvoboditel. Jeho láska a moc se Tě může dotknout i dnes.
Připoj se k nám online přímo ze svého obýváku.
Místnost je otevřená pro modlitby, otázky, svědectví i osobní sdílení.
🗓 14/01, 11/02, 11/03, 22/04, 20/05, 17/06
📧 Napiš na bleskmodlitby@gmail.com a my Ti pošleme odkaz na Zoom.
🛐 Pokud máš modlitební prosbu, napiš – předáme ji našemu modlitebnímu týmu.
Večery modliteb a chval jsou setkání, kde chceme v menší či větší skupině trávit čas v Boží přítomnosti.
Nemáme žádnou jinou agendu – jen se společně modlíme a uctíváme Ježíše tak, jak nás vede Duch Svatý.
📅 Kdy: vždy jedna středa v měsíci, od 19h
(sleduj kalendář sboru)
📍 Crowd Cafe, Na Líše 1284/12, Praha – Kačerov
📞 Ondřej Malina: +420 739 324 167
Přijď si odpočinout, popovídat a načerpat sílu v kruhu žen, které právě prožívají podobnou životní etapu jako Ty. Naše setkání probíhají v příjemném prostředí Crowd Cafe s dětskou hernou – ideálním místě pro sdílení, modlitbu, vzájemné povzbuzení i vznik nových přátelství.
🗓 Čtvrtky (1/14 dní) od 9:30 (sleduj kalendář)
📍 Crowd Cafe, Na Líše 1284/12, Praha – Kačerov
📞 Vladimíra Beňová – +420 775 907 528,
📞 Soňa Purmová – +420 776 693 745
WildLife je skupina mladých ve věku 16–20+, kteří chtějí žít naplno – s Bohem, mezi přáteli a s radostí. Naším cílem je budovat komunitu, kde najdeš důvěru, přijetí a opravdová přátelství. Věříme v Ježíše Krista, chceme se navzájem podporovat, být tu jeden pro druhého a inspirovat se k životu, který má smysl.
Čekají Tě večery plné rozhovorů, smíchu, modlitby, společných aktivit a upřímného sdílení. Každý je vítán – a připojit se můžeš kdykoliv! Moc rádi Tě uvidíme a věříme, že u nás najdeš své místo.
🗓 Každý pátek od 18:30
📍 Crowd Cafe, Na Líše 1284/12, Praha – Kačerov
📧 Kontakt: Ema Goitková
📞 +420 604 718 817
✉️ ema.goitkova@seznam.cz
Rádi bychom Tě pozvali na pravidelná setkání podnikatelů a živnostníků, kde společně přemýšlíme nad výzvami, které podnikání přináší. Sdílíme zkušenosti, navzájem se inspirujeme a hledáme nové cesty růstu – nejen profesního, ale i osobního.
Věříme, že podnikání může být nejen prací, ale i posláním, ve kterém Tě vede Bůh. Přijď načerpat povzbuzení, sdílet své zkušenosti a hledat nové pohledy v atmosféře důvěry a otevřenosti.
📞 Ján Malega – +420 779 970 517
🗓 Pro aktuální místo a termíny sleduj kalendář.
Ještě nejsi přihlášený? Zapoj se do druhé akce „Kdo dnes přijde na večeři?„
Hlavním smyslem je zábavnou a chutnou formou podpořit vzájemné poznávání všech, kdo se pravidelně, občas nebo jen výjimečně objevují v CBH Praha.
Jak to funguje?
Večeře probíhá v pátek 2. 10. 2026 od 18:30 – 20:30. Každý, kdo se chce zúčastnit, se přihlásí jako host nebo jako hostitel. Hostitel připraví večeři pro hosty a hosté se dvě hodiny před večeří dozvědí, na jaké adrese je čekají hostitelé. Ti nevědí až do poslední chvíle, kdo k nim přijde. V daný čas proběhnou všechny návštěvy najednou. Na každé návštěvě mají všichni jen dva úkoly – udělat společné foto a hlavně se dobře bavit.
Uzávěrka přihlášek je v neděli 27. 9.
Srdečně zveme do Abba School! A o čem naše škola je?
V Abba School nám jde o vytvoření kultury úcty, lásky, svobody a Božích zázraků, kde synové a dcery Krále objevují svou nadpřirozenou identitu a učí se žít z bezpečí a jistoty Otcovy bezpodmínečné lásky.
Jde o desetiměsíční cyklus vyučování a praxe, jehož cílem je poznat skutečné Boží srdce, svou pravou královskou identitu syna či dcery nebeského Otce a začít žít život, pro který jsme byli stvořeni – a vstoupit tak do dědictví, které má Otec pro své děti připravené.
„Neboj se, malé stádce, neboť vašemu Otci se zalíbilo dát vám království.“ Lk 12,32
Nejde jen o poslech přednášek, ale také o praktické procvičování, abyste to, co se naučíte, mohli sami rozvíjet a přirozeně začlenit do každodenního života.
Kdy? Září 2026 – červen 2027. Začínáme 19.9.
📍 Kde? KS Praha – Palmovka,
Na Žertvách 23, 180 00 Praha 8
👤 Kdo Vás bude provázet?
Mgr. Karol Verčimák a Mgr. Mirka Verčimáková
Je setkání zpoplatněno?
Poplatek pro stálé studenty je 1000 Kč / setkání
Pro více informací a přihlášení navštivte www.abbaschool.cz nebo nám napište na info@abbaschool.cz.
Zveme Tě ke studiu biblické školy Hledači pokladů! Tématem ročníku 2026 je proroctví – jedno z nejdůležitějších témat pro dnešní dobu.
Naučíš se rozpoznávat, co je skutečně od Boha, a jak správně slyšet Jeho hlas. Budeš objevovat hlubší význam proroctví v Bibli, učit se rozlišovat pravé od falešných a hledat cestu, jak tento dar správně používat.
Bůh Tě volá – a pokud vnímáš touhu prorokovat, tato škola je přesně pro Tebe.
📅 Začínáme 2. února 2026
📡 Škola probíhá online přes Zoom
1× za 14 dní, vždy v pondělí.
📌 Přihlášky stále přijímáme.
Pokud o škole uvažuješ, registruj se na:
📩 bleskmodlitby@gmail.com
🌍 www.jezistemarad.cz
💰 Studium není zpoplatněno, ale bude vybrána dobrovolná sbírka na pokrytí potřeb služby.
Církev není budova, do které chodíme. Ekklesia jsme lidé, které Kristus povolal a shromáždil kolem sebe.
Co Ježíš skutečně myslel, když řekl: „Vybuduji svou Ekklesii“?
V tomto semestru se ve Škole království společně zaměříme na jedno zásadní téma – Biblickou Ekklesii.
Slovo Ekklesia označuje shromáždění lidí, kteří byli povoláni a shromážděni kolem Krista. Není to především budova, organizace ani denominace. Ekklesia je lid, který Kristus sám buduje, spojuje a posílá.
Během tří sobot budeme společně objevovat, co Bible říká o identitě, autoritě, poslání a životě Kristovy Ekklesie. Budeme hledat, jak má vypadat společenství věřících, které není pouze místem, kam přicházíme, ale lidí, kteří společně žijí Kristem a přinášejí realitu Božího království do svého města i světa.
Nechceme pouze mluvit o církvi. Chceme společně objevit, co znamená být Kristovou Ekklesií.
Tři soboty na jedno téma
📅 12. 9. | 3. 10. | 14. 11. 2026
🌐 Více informací o Škole království: otevrenenebe.cz
📝 Přihlášení: novasmlouva.com
Začínáš objevovat křesťanskou víru? Nebo si chceš znovu ujasnit, čemu vlastně věříš?
Každý dům potřebuje dobré základy. Stejně tak i náš život víry.
V této sérii biblických vyučování se společně vracíme k základním tématům křesťanské víry a hledáme, co o nich skutečně říká Bible. Kdo je Bůh? Co znamená věřit? Co je hřích a odpuštění? Co pro nás znamená Ježíšův kříž? Co je Nová smlouva, nová identita, Duch svatý nebo církev?
Ať už s křesťanskou vírou začínáš, nebo ji žiješ už mnoho let, pevné základy jsou důležité pro každého z nás. Možná je čas některé věci objevit poprvé – a jiné si znovu připomenout, promyslet a postavit na pevném biblickém základě.
🎥 Podívej se na sérii Základy křesťanské víry na YouTube kanálu CBH Praha:
Základy křesťanské víry – YouTube playlist
🌐 Více o sérii a jednotlivých tématech:
Co na to Bible? – Křesťanství do hloubky
Nemůžeš se z nějakého důvodu pravidelně účastnit života církve ve shromáždění? Online církev vytváří prostor, kde můžeš dál růst ve víře, poznávat Boží slovo a být součástí společenství.
Online církev je určena především pro ty, kteří se nemohou pravidelně účastnit života církve osobně – ať už kvůli vzdálenosti, životní situaci nebo jiným okolnostem.
📖 VYUČOVÁNÍ
Na YouTube kanálu CBH Praha najdeš v playlistu Online církev pravidelně přidávaná biblická vyučování.
Každé vyučování si můžeš poslechnout také jako podcast na Spotify. Můžeš tak Boží slovo poslouchat vlastním tempem a využít ho pro své biblické vzdělávání, duchovní růst a hlubší poznávání Boha a jeho Slova.
YouTube: Online církev – YouTube
Spotify: Online církev – Spotify
🤝 ONLINE SETKÁVÁNÍ
Víra ale není jen o vyučování. Je také o vztazích a společenství.
Proto se každé druhé úterý v 19:00 setkáváme také přes Zoom.
Na těchto setkáních už další vyučování nepřidáváme. Společně diskutujeme o posledním vyučování, které bylo zveřejněno na YouTube, sdílíme své otázky, postřehy a zkušenosti a vytváříme prostor pro vzájemné povzbuzení.
Pro účast na Zoom setkání se stačí zaregistrovat prostřednictvím formuláře na Co na to Bible?
💬 A JEŠTĚ NĚCO NAVÍC
Každý, kdo se do Online církve přihlásí, může být také přidán do naší WhatsApp skupiny.
Každý druhý den zde dostáváš krátké biblické povzbuzení a meditaci – biblický text a několik myšlenek k němu, které můžeš použít pro svůj osobní čas s Bohem.
ONLINE CÍRKEV NENÍ NÁHRADOU ZA OSOBNÍ SPOLEČENSTVÍ
Online církev není náhradou za osobní společenství. Je pro ty, kteří se ho nemohou pravidelně účastnit, ale přesto chtějí růst ve víře, Božím slově a společenství s druhými.
Více informací a registrace: Co na to Bible?
Chceš se ve víře a Bibli vzdělávat ještě víc? Doporučujeme také YouTube kanál Nová smlouva, kde najdeš stovky kvalitních biblických vyučování pro svůj další duchovní růst.
Součástí přípravy jsou dvě osobní setkání, kde se společně zaměříme nejen na průběh svatby, ale i na samotné manželství. Svatba je zpoplatněna – výše příspěvku závisí na místě konání a dalších okolnostech.
Pro domluvu termínu nebo více informací kontaktujte:
Miriam Süss, pastor, +420 739 524 721
Dobroslav Makovička, pastor, +420 739 524 716
Těšíme se, že můžeme být součástí Vašeho společného začátku!
Křtíme ponořením ve jménu Otce, Syna a Ducha Svatého, tak jak to dělal Ježíš a jak k tomu vybízí Bible (Matouš 28,19–20). Tento krok víry neodkládáme – jakmile člověk uvěří, křest je jeho přirozeným dalším krokem.
Ke křtu je potřeba vzít si oblečení vhodné do vody (dlouhé kalhoty nebo šortky), ručník, sáček na mokré věci a převlečení. K dispozici bude také fén a zázemí pro převlečení. Každý křtěný od nás dostane certifikát a tričko na památku.
Přihlásit se můžeš e-mailem na kancelar@cbhpraha.cz nebo osobně u některého z pastorů.
Těšíme se, že s Tebou oslavíme tenhle důležitý krok víry.
Kde se můžeš zapojit:
Dále hledáme:
Koordinátora dobrovolníků
Můžeš sloužit pravidelně (např. každou neděli), jednou za měsíc nebo tak, jak Ti to bude vyhovovat. Každá ruka se počítá – děkujeme, že chceš být součástí! Ozvi se nám na e-mail: kancelar@cbhpraha.cz nebo vyplň formulář:
Věříme, že evangelium je určeno všem lidem bez rozdílu. Proto jako CBH Praha podporujeme pracovníky, kteří dlouhodobě slouží lidem v různých prostředích – od vyloučených komunit přes vězeňskou službu až po misii mezi národy.
• Jaro a Teresa slouží v České republice v oblasti smíření, evangelizace a propojení českého a německého prostředí. Současně rozvíjejí službu ve věznicích, připravují evangelizační projekty napříč Českou republikou a budují vztahy s místními
komunitami.
• Lucie slouží mezi lidmi ve vyloučených komunitách na severu Čech. Její služba zahrnuje dlouhodobou práci s rodinami, dětmi a mladými lidmi v sociálně znevýhodněném prostředí.
• Sára slouží persky mluvícím lidem v Albánii. Jejím posláním je sdílet evangelium, budovat vztahy a podporovat rozvoj místních věřících.
Chcete se dozvědět více, zapojit se modlitbou, finanční podporou nebo se přidat k některému z misijních projektů? Podívejte se do sekce „Jak se můžeš zapojit“ nebo nás kontaktujte.
Od roku 2022 podporujeme duchovní i praktickou službu v Kyrgyzstánu:
Každý rok v létě vyjíždí naše mládež na krátkodobý misijní výjezd do Kyrgyzstánu, kde organizuje dva příměstské kempy pro místní děti a mládež. Tyto kempy přinášejí nejen radost a zábavu, ale také naději a Boží lásku v praxi.
Pro zapojení do výjezdů nebo podporu konkrétních projektů kontaktujte Tomáše Hurýna
Bůh může jednat skrze každého, kdo mu dá k dispozici své srdce, čas i schopnosti. Misie není určena jen pro několik vyvolených. Každý z nás může být součástí toho, co Bůh dělá v našem městě, v České republice i mezi národy.
🙏 Modli se
Podporuj misijní pracovníky, konkrétní země i jednotlivé projekty modlitbou. Modlitba není jen přípravou na misii – je její nedílnou součástí.
💸 Podpoř finančně
Pravidelnou nebo jednorázovou podporou pomáháš nést evangelium dál a umožňuješ pracovníkům sloužit tam, kam je Bůh povolal.
✈️ Vyjeď osobně
Ať už na krátkodobý výjezd, humanitární projekt nebo dlouhodobější službu, Bůh může použít Tvé dary, zkušenosti i ochotu vykročit.
Platební údaje
Fio banka
Číslo účtu: 2000711397 / 2010
Variabilní symboly:
• Jaro a Teresa (ČR) – 521
• Lucie (vyloučené komunity, sever Čech) – 525
• Sára (Albánie) – 516
• Krátkodobé misijní výjezdy – 519
• Eva (Kyrgyzstán) – 544
• Timofej (Kyrgyzstán) – 533
• Speciální projekty v Kyrgyzstánu – 555
Veronika vystudovala sociální práci na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a obor sociologie–psychologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Absolvovala výcvik v logoterapii a existenciální analýze (SLEA), výcvik párové terapie, traumaterapii, krizovou intervenci i systemickou práci s rodinou. V minulosti působila např. v Centru pro otázky migrace nebo v neziskové organizaci Lata, více než deset let pracovala s dospívajícími, rodiči a rodinami. Učila také na ETS – Vyšší odborné škole teologické a sociální.
Setkání probíhají po předchozí domluvě v zasedací místnosti kavárny Crowd Cafe (Na Líše 1284/12, Praha 4 – Kačerov) nebo online. Možná je jednorázová konzultace, několik navazujících sezení i dlouhodobější spolupráce.
Ceník
Individuální sezení (50 min) – 1.000,- Kč
Párová terapie (80 min) – 1.500,- Kč
Párová terapie (100 min) – 2.000,- Kč
Storno podmínky
Sezení je možné bezplatně zrušit nejpozději 24 hodin před domluveným termínem.
v pracovní dny využij jeden z kontaktů:
📞 +420 604 479 842
✉️ vdziamova@centrum.cz
Matěj je průvodce pro ty, kteří hledají větší porozumění sobě i svému životu. Vystudoval pastorační a sociální práci na Evangelikálním teologickém semináři a magisterský titul získal v oboru Speciální pedagogika na prestižní zahraniční škole. Vedle toho se věnoval také výtvarnému umění a reklamě, což dodnes ovlivňuje jeho cit pro kreativitu a individuální přístup.
Jeho profesní cesta je pestrá a prakticky ukotvená – pracoval jako speciální pedagog, vychovatel i terénní sociální pracovník. Má také zkušenosti z podnikatelského prostředí jako zakladatel a vedoucí alternativního klubu Zázemí a manažer kavárny Crowd Cafe. Díky tomu rozumí lidem v různých životních situacích a dokáže se naladit na jejich jedinečný příběh.
Matěj nabízí individuální konzultace pro ty, kdo chtějí najít nový směr, zvládnout náročné životní období nebo se lépe vyznat ve svých vztazích i v sobě samých. Vytváří bezpečný prostor, kde můžete otevřeně mluvit, zpomalit a podívat se na věci z nové perspektivy.
Jeho přístup stojí na respektu, důvěře a partnerském dialogu. Společně hledáte konkrétní kroky, které dávají smysl právě Vám.
V současnosti prochází psychoterapeutickým výcvikem a ve své práci propojuje odborné znalosti s lidskostí a autentickým přístupem. Setkání mohou probíhat osobně i online – podle toho, co Vám vyhovuje více.
Ceník
Individuální sezení (45 min) – 990 Kč, možné i online.
Objednání
✉️ be.mat@email.cz